'A VONGOLA Capurro - Di Chiara Dint''o vico 'e Curtellare, se diceva, 'a tutte quante, ca, pe' mezzo 'e nu birbante... che sacc'io mo... ch'îv''a murí, bell'accussí! Ma vedite che ce azzecca stu mmurí p''a passione!? Quanno maje unu cazone t'ê avastato, Carulí'? Chesta è na vongola quant'a na còngola, pròpeto mascula p''a nuvitá! Chesta è na vera vongola fina: cchiù masculina nun ce pò stá! Tu p''a primma, ogne mumento, ive attuorno e mme sparlave, cu 'e gghiastemme ca menave: "Ll'aggi''a vedé ch'ha da sculá... ll'hann''a squartá!" E tenive sempe 'nfrisco cinche o seje, for''o quartiere... po' dicive ca 'o penziero steva sempe 'ncuoll'a me! Chesta è na vongola, ................................. Gennarino 'o stagnariello, Mezacanna e 'o figlio 'e Tata, tutt'e tre t'hanno lassata pecché, cu te, mo simmo llá, nèh, ch'hann''a fá!? Si quaccuno t'addimmanna, tuorne a fá Santa 'Nchiastélla! bene mio, pe' 'sta zetella, n'ommo buono nun ce sta? Chesta è na vongola, .................................